Conquistadorům se ubránili. Českým perličkám už ne.
Juan, příslušník mexického kmene Huicholů (čti uičolů), snil o tom poznat, jak přicházejí na svět perličky, které pro něho i všechny ostatní Huicholy znamenají nejenom obživu. Už na počátku vlastní historie na přelomu 19. a 20. století se český rokajl stal nepostradatelným pro tento tradiční horský kmen indiánů. Výrobky, které pak z něho tvoří, ale nejsou pouhou komerční záležitostí. Jsou především uměleckým ztvárněním huicholské kosmovize (vidění světa). Vyobrazují elementy, posvátné symboly, posvátná zvířata a rostliny, ztvárňují prastarou mytologii a vědění.
Huicholové jsou dodnes úzce spjati s přírodou, svými předky, duchy. Jejich tradice a prastará moudrost nebyly nikdy přerušeny vpádem zvenčí, dokázali si je udržet v čisté podobě dodnes a tím jsou unikátní. Své výrobky užívají v běžném životě a nosí je při tradičních slavnostech.
Na sklonku května se Juanův sen splnil. Ocitl se se svým otcem a přítelem Santiagem v areálu Perlovky Preciosy Ornely v Desné. Kolega Miroslav Macoun, vedoucí provozu Perlovka, představil našim váženým hostům výrobu rokajlu od desenské hutě a kontivan přes sekárnu a třídírnu až ke kulacení atp. Nenechali jsme si ujít příležitost a vydali se s fotoaparátem a seznamem otázek, abychom našim zákazníkům a fanouškům českých perliček PRECIOSA Traditional Czech Beads™ představili tento zajímavý indiánský kmen a jeho neuvěřitelné umění, které by se bez našich perliček jen těžko obešlo.
Juan, který na rozdíl od svého otce ovládá vedle původního jazyka Huicholů také španělštinu, s ochotou a potěšením odpovídal na všechny naše otázky.
Česká republika je z pohledu Mexika malá země ve vzdálené Evropě. Jste tu poprvé nebo jste Čechy navštívili již dříve?
Můj bratr byl v Čechách už před pár lety a proces výroby perliček v Desné viděl. Mně ale nic nevyprávěl. Tak jsem si řekl, že to musím taky zažít. Moc jsem si přál vidět výrobu perliček.
Juan cestuje do Evropy často, především do Německa, kde lidem přibližuje huicholskou tradici, promlouvá k nim o důležitosti ochrany přírody a zachování posvátných míst. Don Pablo, jak říkají jeho otci, vycestoval letos mimo Mexiko poprvé. V České republice pobyli pouze týden a kromě Desné ještě navštívili Český ráj a podívali se na Šumavu.
Huicholes jsou tradičním národem, který silně zachovává své tradice, víru, kulturu, vlastní jazyk; a přece se musí nějakým způsobem projevit běh času. Co se mění?
Ti mladí. Trochu ztrácí zájem učit se starému vědění a stát se šamany. Radši míří do měst studovat práva nebo architekturu.
Když se bavíme o mládeži kmene Huicholů, od kolika let se děti zapojují do výroby uměleckých předmětů? Jak starý Huichol už něco vyrobí?
Běžně tak desetileté děti. Ty šikovnější dokážou vyrobit šperk z rokajlu už v osmi letech. Od mala si s perličkami hrají a pak ve škole se práci s nimi učí.
Pracují s perličkami všichni z kmene nebo je tato činnost doménou pouze žen?
Ne, ne, kdepak. Všichni.
Dodává pak, že se odjakživa věnují tomuto umění a vedle toho zemědělství. Zatímco z prodeje uměleckých předmětů jim plyne jejich jediný skromný příjem, celkem primitivním zemědělstvím si obstarávají obživu. Pěstovanou plodinou je především kukuřice. Žijí vysoko v horách daleko od měst.
Dalo by se určit stáří umění Huicholů?
Počátek historie sahá až kamsi do roku 1800 př. n. l. Tehdy se k výrobě používala semínka, hlína, a až naši prarodiče začali nakupovat české perličky, kterými přírodní materiály úplně nahradili. To byla conquista (dobytí, pozn. redakce), kdepak Španělé! (Směje se a je znát, že je na to hrdý.)
Santiago doplňuje, že existuje dokonce filmový záznam dokládající původ obchodu s českými perličkami k roku 1890. Tehdy Mexiko navštívil norský výzkumník a cestovatel Carl S. Lumholtz. Viděl, co Huicholové tvoří za pomoci semínek, a nabídl jim skleněné perličky z Čech. Tak se chaquira, jak rokajl nazývají Hispánci, dostala do Mexika.
Svými uměleckými díly vyjadřujete svou kulturu, osobní příběhy, tradice. Je to de facto jiná forma písemného vyjádření. Co dalšího sdělují vaše výrobky? Například tyhle šperky?
Juan si během rozhovoru pohrává s hromádkou náramků a náhrdelníků, které hýří pestrými barvami a přírodními vzory.
Docela každý předmět něco vyjadřuje. Vypráví některý z příběhů mytologie našeho kmene. Třeba pes je něco jako naše matka.
Ano, Don Pablo si přál vyfotografovat se s kalendářem, ve kterém právě obrázek sošky psa připadal na aktuální týden. Výrobek Huicholů, polepený jak jinak než pestrobarevnými perličkami. Pablovi se nechtělo odejít bez památky na tuhle shodu náhod.
Juan mi ukazuje vzory na špercích a na jejich oděvu. Ve vlastním „erbu“ máme vyobrazeného orla. Orel je náš symbol. Šamani nosí na kloboucích orlí pera, jako vidíte u mého otce, skrze která pomocí rituálů komunikují s bohy, a tím dokážou uzdravovat a jinak pomáhat. Můj otec je Marakame. To znamená léčitel a zpěvák posvátných písní.
Existují díla, která jsou tvořena čistě pro komerční účely?
Vůbec ne, všechno něco znamená, všechno nese příběh. Nic není jenom kvůli prodeji.
Výrobou jednoho předmětu Huichol stráví asi pěkný kousek svého života. Jak dlouho trvá výroba například toho náramku?
Takový náramek trvá asi 3 dny. A socha psa z kalendáře, když je veliká asi 25 cm, zhruba dva týdny.
Pracujete výhradně s českými perličkami nebo používáte perličky různého původu? Rozlišujete pak při práci, které perličky jsou české, které z Japonska, Číny?
České. A hlavně velikost 11/0, je prostě tak akorát. Z japonských se snadno stanou transparentní a čínská perlička je každá jiná. Není jiná perlička, která by vyhovovala.
Barevná paleta je typická pro vaše umělecká díla. Mají barvy symboliku, význam nebo poselství?
Používáme všechny barvy, všechny "živé". (Juan zvedl náramek a ukázal na jednotlivé barvy.) Zelená představuje přírodu. Červená a žlutá symbolizují oheň, půdu a zemi. Černá představuje temnotu. Modrá představuje vodu nebo oblohu.
Jeden z náramků obsahuje zelený květ. Juan vysvětluje, že je to Peyote. Kaktus bez trní - posvátná květina, která je spojena se začátkem jejich existence pro Huichol. Sbírají ji pomocí nožů a doslova ji vydloubávají z pouště. A dělají to v jedné konkrétní oblasti, San Luis Potosí, asi 400 km od svého domova. Jejich předkové tuto cestu pravidelně podnikali každé dva roky. Trvalo to asi dva týdny. V dnešní době používají automobily - stopují. Tím se cesta zkracuje na tři dny. Ale to je jen cesta jedním směrem.
Peyote je pro nás učitelem. Podle mytologie našeho kmene přinesl modrý jelen naše předky z moře. Přeměnila se na tuto rostlinu v Potosí. Naši předkové ji začali jíst a od té doby ji používáme v našich rituálech, kde se učíme vše, co potřebujeme - zpěv, modlitbu, léčení - od Peyote a konzumujeme ji v blízkosti ohně. Umožňuje nám vidět naše životy - je to naše "univerzita". Vidíme také například, kdy je třeba zasít, jaké události se blíží a tak dále.
Během své návštěvy jste viděli výrobní proces od tavení skla až po finální perličku. Jaké jsou vaše dojmy z turné? Přiblížilo se to tomu, co jste si představovali?
Ne, rozhodně ne. Představoval jsem si něco mnohem menšího. Je to tu úžasné. A stroje!
Produkty Huichol jsou známé po celém světě. Snaží se je však prodat vlastním jménem a vyhýbat se prostředníkům, kteří by je jinak "vykrváceli". Potřebují přenést smysl a příběh každé položky, kterou prodávají. Santiago také poukázal na skutečnost, že výrobky Huichol lze nepochybně nalézt v globálních internetových prodejních sítích, ale že to nezahrnuje "spravedlivý obchod". Z tohoto důvodu doporučují nákup přímo od Huicholu.
Huicholové se živí velmi skromně. Dokonce i nákup perliček pro své výrobky není snadný. Aby si mohli koupit rokajl pro svou práci, musí nejprve absolvovat asi 700 km dlouhou cestu do nejbližšího prodejního místa pěšky, stopem a tak dále. Přesto stále umisťují perličky za perličkou s pokorou a trpělivostí, aby vytvořili úžasná originální umělecká díla. Můžeme jen doufat, že perličky budou pro ně v horách dostupnější. Kdo ví - možná se obtíže Huicholu sníží s pomocí Preciosy Ornely.
